Pozn.: Když zvedala ze země nůž, ještě netušila, že... Pan Zajíc se oženil z pravý zaječí lásky. Paní Zajícová mu řekla svoje ano z ryzího zaječího pragmatismu. "Třeba se ho naučím milovat," mumlala si pod vousy, když mu chystala k večeři osmou mrkev. Jenže nenaučila. Nelíbilo se jí jeho mlaskání a ucho zkroucený po mrtvičný křeči. Naději na šťastnej zaječí život vystřídaly zaječí úmysly. Byla odjakživa trochu invalidní, paní Zajícová. Měla dutou nohu, na špičce ulomenou, a foukalo jí dovnitř. Pak potkala jeho, králíka z velkoměsta. A on ji chtěl; než se nadála, zjistila, že je samozaječí. Dny rodinnýho štěstí se krátily a paní Zajícová věděla, že musí jednat. Když se malý Z narodil, vzala nůž a... uřízla mu pravej slech a pro jistotu i zadní běh. Ne, paní Zajícová nebyla nejšpičatější mrkev v záhoně. Geny ji prozradily...

Nejdelší strana: 40 cm

o autorovi: 1986
Malířka, kreslířka, grafička, designérka a scénografka. Studovala Gymnázium v Příbrami a Pedagogickou fakultu Západočeské Univerzity Plzeň. Svoji práci označuje jako synekdochální kvazirealismus.