Patří k nejmladší generaci českých malířek; kombinuje formálně uvolněnou malbu se strukturami řízenými pravidly (např. sítotisk). Používá vnější látky a pravidelné struktury jako mřížku pro záznam subjektivní zkušenosti.

Na AVU v Praze studovala u Veroniky Bromové a Vladimíra Skrepla. Pobyt u Bromové prohloubil citlivost a duchovní nádech její práce; od Skrepla přejala osvobozený přístup k malbě. Akademické studium však vnímá jako odklon od svého přirozeného projevu, který po absolutoriu znovu hledá.