Olej na plátně 50 cm x 100 cm Signováno zezadu Rok hada Nerámováno.
Nejdelší strana: 100 cm
29.1. 2024-16. 2. 2025
Rok Dřevěného Hada byl tichý, soustředěný a překvapivě hluboký. Nesl v sobě energii moudrosti, intuice a promyšlených kroků. Nebyl o rychlých skocích, ale o přesném směřování. Věci se v něm neděly nahlas, ale o to víc do hloubky. Bylo to období, které přálo zastavení, přemýšlení a vnitřní práci. Místo chaosu přinášel schopnost vidět detaily, chápat souvislosti a postupně skládat věci do funkčního celku. To, co v roce Draka vzniklo jako myšlenka nebo záměr, se tady začalo konkretizovat a dostávat jasnější formu.
Energie Hada vedla k větší vnímavosti, strategii a důvěře ve vlastní instinkt. Učila trpělivosti. Ne všechno muselo být hned, ale když se věci uchopily správně, měly pevný základ. Byla v ní zvláštní kombinace klidu a síly, která umožňovala jít si za svým bez zbytečného tlaku.
Silným motivem byla také proměna. Stejně jako had svléká kůži, i tento rok přirozeně odhaloval to, co už nesloužilo, a vytvářel prostor pro něco nového, autentičtějšího. Nešlo o dramatické zvraty, ale o postupné, vědomé posuny, které měly dlouhodobý dopad. Element dřeva dodával celé energii jemnost, růst a přirozenou flexibilitu. Věci se vyvíjely vlastním tempem, ale směřovaly kupředu – klidně, jistě a s větší lehkostí, než se mohlo na první pohled zdát.
Obraz nesoucí tuto energii v sobě tak nepůsobí okázale, ale má hloubku, která se postupně odkrývá. Do prostoru přináší klid, soustředění a tichou sílu. Je připomínkou vnitřní jistoty, proměny a schopnosti jít vlastní cestou – vědomě, klidně a s důvěrou v to, co dozrává pod povrchem.
Tereza je výtvarnice pocházející ze Středočeského kraje, momentálně žije a tvoří v Praze, avšak její největší inspirací zůstává pohraničí, především krajina Šumavy, kam se každoročně vrací a kam by jednou ráda přesunula i své tvůrčí zázemí.
K výtvarnu ji přivedla přirozená potřeba vyjádření a vnímání detailů, které ji provází od dětství. Hlouběji se tvorbě začala věnovat během studia pedagogiky výtvarné výchovy na Karlově univerzitě, kde se postupně formoval její osobitý rukopis – citlivý, introspektivní a barevně výrazný. Tvorba je pro ni prostorem, kde se může uzemnit, zpomalit a být plně sama se sebou.
Ve své práci se nejvíce věnuje olejomalbě, která jí dává prostor pro hloubku a vrstvení, a kresbě pastelkami, jež jí umožňuje jemnější a intuitivnější přístup. Její tvorba se pohybuje mezi figurací a abstrakcí, přičemž se často opírá o motivy přírody, vnitřních prožitků a mentálních krajin.
Silným tématem její současné tvorby je komorebi – japonský pojem pro sluneční světlo pronikající mezi větvemi stromů. Fascinace tímto jevem, spolu s tzv. pinhole efektem, se promítá do její práce skrze hru světla a stínu, jemné barevné přechody a snahu zachytit pomíjivé okamžiky klidu. V obrazech často zůstávají stopy aktuálního duševního rozpoložení sloužící jako deníkové záznamy v barvě.
K některým obrazům Tereza připojuje krátké texty, které mají divákovi otevřít cestu k hlubšímu prožitku. Jindy naopak ponechává interpretaci zcela na něm, s důvěrou, že si každý najde to, co právě potřebuje.
