Petra Kubík Nandrážiová
1988 -
"Před dvěma lety jsem opustila zdi korporátu, vzala do ruky špachtli a začala malovat. A živit se tím. Malovala jsem sice odmalička, mojí pracovní náplní však bylo ťukání do klávesnice. Byla jsem reklamní copywriter. Nyní se snažím postupně své obrazy rozšiřovat na různá místa, aby se dostaly k lidem. Dosud jsem vystavovala v kavárnách a vinárnách (např. Kavárna, co hledá jméno, kavárna V sedmém nebi, Coffee Corner Bakery, Dobrá trafika, Vinný Újezd 19, Vinotéka Matěj, Polibek Caffee, Podnika Caffee v Brně, Lokal caffee v Jičíně atd.), kde si člověk posedí u sklenky vína nebo něčeho abstraktnějšího, má čas se na ně zahledět a nechat se jednotlivými plátny oslovit.
Loni na podzim jsem se se svými obrazy zúčastnila také uměleckého festivalu Open Art Fest, kde jsem získala 2. místo v kategorii Ocenění návštěvníků festivalu. Dále otevření nové galerie Art Number 23 a v dubnu jsem měla velkou výstavu v galerii Ve věži pražské Novoměstské radnice.
Nedávno mi skončila výstava v kavárně V sedmém nebi v Praze na Malé Straně, několik mých obrazů však stále visí v bistru Mikrotržnice. Ani letos jsem nechyběla na Open Art Festu a v listopadu plánuji výstavu v Costa Coffee v Ječné ulici.
ARTIST STATEMENT Mé obrazy často obsahují různorodé i kontrastní vrstvy. Stejně jako člověk. Mnohdy nejsou harmonické. Stejně jako život. Vždycky na nich najdete nějaké překvapení, které se vymyká jejich celkovému konceptu. Stejně jako se to snažím dělat v životě já.
Malovat, inspirovat, žít.
Opustila jsem svět korporátních stěn, aby se mohla naplno vrhnout do naplnění těchto tří zdánlivě jednoduchých zadání. Zadání, která znamenají naplnění životního snu. Do svých obrazů tak vkládám stejnou energii, která má lidem připomínat, že život nepočká. Nejlepší čas je totiž teď.
Obraz je pro mě hra o dvou hráčích. Je to totiž emoce. Autora i člověka, který se na obraz dívá. Ráda proto kombinuju kontrastní barvy i povrchy, styly, nálady, úsměvy i vrásky. S pečlivostí i rozervaností romantického básníka tvořím to, co mi dává smysl. Pro ty, kteří jsou podobně naladěni. Pro ty, kterým její obraz řekne "ahoj, my dva se k sobě hodíme. Pro ty, jejichž vnitřní hlas zkrátka mluví stejným jazykem. Nemaluju štětcem. Ač jím občas plátno polechtám, nejčastěji do ruky beru kus kartonu nebo špachtli. Někdy například také vidličku, drátěnku, bublinkovou fólii, kartáček na zuby nebo šťouchadlo na brambory. Inspirace i pomůcky jsou zkrátka všude. K srdci i prstům mi přirostla práce s akrylem, díky kterému můžu používat techniku vrstvení, míchání barev přímo na plátně, cákání, rozmazávání, kombinování, obtahování. Často sahám po výrazných odstínech jako kontrast k základovým barvám klidnějším. Fascinuje mě hra barvy lesklé, zlaté, kterou umisťuju přes barvu matnou. Důležitým prvkem se na obrazech stávají linie, tvary, barvy, plochy. V mém světě mnohdy potkáte pravé úhly, na ty totiž nedám dopustit. Ke statickým vertikálně-horizontálním tahům někdy přidávám i úhlopříčně dynamické tahy barvou, které obrazu dodávají dech a život. Z dálky dotváří obraz jako celek, zblízka ho naopak rozbíjejí. Touto hrou odkazují k charakteristice samotného člověka."