Pozn.: Obraz Silentium sultis! (Ticho prosím!) je jedním z obrazů z tzv. ,,Spánkového cyklu,, V tomto cyklu, jak už název napovídá, se zabývám mnoha faktory, které se spánkem souvisí. Konkrétně Silentium sultis! je trochu odlehčený, co se týče obsahu, možná svým způsobem i trošku úsměvný (obzvlášť pro ty, co nemají děti). Protože ať člověk chce nebo ne, během prvních let dětství je každý narušitelem spánku svých rodičů. A který rodič by si občas nepřál mít dálkový ovladač a všechny zvuky kolem vypnout a moci se v klidu vyspat. Ten pomyslný ovladač, měl původně ležet vedle postele. Zároveň na ,,utišených,, ústech holčičky měl být původně piktogram vypnutého zvuku. Nicméně už to hraničilo s popisností, proto jsem tyto detaily vynechal a zůstal skryty v pozadí příběhu😊

Nejdelší strana: 90 cm

o autorovi: Pavel Sequens (1989), malíř, pocházející z Benešovska, se kresbě a malbě věnoval již od útlého věku, ale i přes studium grafiky na Střední odborné škole v Kolíně se na čas kreativní tvorbě vzdálil. Teprve od podzimu roku 2014 vznikaly jeho první olejomalby inspirované zejména polským zástupcem moderního surrealismu Zdzisławem Beksińskim. Od té doby se tomuto směru věnuje naplno, v průběhu času jej však rozvinul ve vlastní osobitý rukopis.
Jako formu komunikace využívá realisticky ztvárněné figury s výraznými surreálními motivy, které mu pomáhají k zachycení a předání myšlenky, atmosféry nebo pocitu. Největší inspirací je pro něj vnitřní svět za zavřenýma očima. Podobně jako ve snech, i v jeho obrazech často dochází l fragmentaci reality či splývání aktérů se svým okolím. Charakteristickým rysem je také záměrně nejednoznačný výklad motiv – ambicí autora je naopak vybízet diváka k rozvíjení vlastní imaginace. To je důvodem, proč mají postavy na jeho obrazech často zakryté oči – mohou totiž prozradit příliš mnoho a jejich zakrytím dává autor divákovi širší možnosti interpretace.
Propojení realistického zobrazení a jeho disrupcí, která někdy hraničí až s abstrakcí, vytváří v divákovi zvědavost. Obrazy tak působí jako hádanka, která vyzývá k rozluštění prostřednictvím malých indicií. Těmi mohou být například i latinské názvy obrazů. Řešení však hádanka nemá jen jedno, každý si v sobě může najít své vlastní.
Jak lze uchopit autorova díla, nám napovídají jeho slova: “Nic není tak negativní, jak se může zdát. Je jen na Vás, z jakého úhlu se díváte…”
text: Vojtěch Fiala, kurátor výstavy “Ztracená identita” 15.6.2022