Nejdelší strana: 110 cm

Předposlední obraz z tzv. spánkového cyklu. Vždycky mi přišlo zajímavé, jak funguje lidský mozek a že nás často naše myšlenky nenechají spát. Ať už proto, že jsou neodbytně zajímavé a nutí nás k dalšímu přemýšlení, na něco se těšíme, prožili jsme něco pozitivního, co v nás doznívá a podobně, nebo nás naopak nenechá spát nervozita z nadcházejících událostí či jiná nepříjemná situace. Nejvíc mě ale vždy fascinovalo, že v takových případech náš mozek absolutně ignoruje potřeby těla, které potřebuje odpočinek. Fakt, že naše psychika absolutně ovlivňuje náš fyzický stav je samozřejmě známý a z mého pohledu je tak důležitý, že jsem jej z cyklu věnovanému spánku nemohl vynechat. A tak vznikl obraz, jehož název by se volně dal přeložit ,,Nebudeš spát!,, ať už v tom pozitivním, či negativním smyslu. Opět je tu vyobrazena tyrkysová dáma (jako v celém cyklu), která oné spánkové fázi dává nám uchopitelnou podobu.
K obrazu je přiložen certifikát pravosti včetně výstavní historie.

o autorovi: Pavel Sequens (1989), malíř, pocházející z Benešovska, se kresbě a malbě věnoval již od útlého věku, ale i přes studium grafiky na Střední odborné škole v Kolíně se na čas kreativní tvorbě vzdálil. Teprve od podzimu roku 2014 vznikaly jeho první olejomalby inspirované zejména polským zástupcem moderního surrealismu Zdzisławem Beksińskim. Od té doby se tomuto směru věnuje naplno, v průběhu času jej však rozvinul ve vlastní osobitý rukopis.
Jako formu komunikace využívá realisticky ztvárněné figury s výraznými surreálními motivy, které mu pomáhají k zachycení a předání myšlenky, atmosféry nebo pocitu. Největší inspirací je pro něj vnitřní svět za zavřenýma očima. Podobně jako ve snech, i v jeho obrazech často dochází l fragmentaci reality či splývání aktérů se svým okolím. Charakteristickým rysem je také záměrně nejednoznačný výklad motiv – ambicí autora je naopak vybízet diváka k rozvíjení vlastní imaginace. To je důvodem, proč mají postavy na jeho obrazech často zakryté oči – mohou totiž prozradit příliš mnoho a jejich zakrytím dává autor divákovi širší možnosti interpretace.
Propojení realistického zobrazení a jeho disrupcí, která někdy hraničí až s abstrakcí, vytváří v divákovi zvědavost. Obrazy tak působí jako hádanka, která vyzývá k rozluštění prostřednictvím malých indicií. Těmi mohou být například i latinské názvy obrazů. Řešení však hádanka nemá jen jedno, každý si v sobě může najít své vlastní.
Jak lze uchopit autorova díla, nám napovídají jeho slova: “Nic není tak negativní, jak se může zdát. Je jen na Vás, z jakého úhlu se díváte…”
text: Vojtěch Fiala, kurátor výstavy “Ztracená identita” 15.6.2022