Pozn.: Obraz ,,Domina aestiva nivalis,, je po obsahové stránce trochu odlišný od témat, kterými se ve většině obrazů zaobírám, ale možná právě proto je tak jedinečný. Latinský název by šel volně přeložit jako ,,Letní sněhová dáma,, a myšlenka na tohle téma se mě drží už skoro 3 roky. Jen mi trvalo, než jsem přišel na tu správnou formu, jak jej vyobrazit. Každý, kdo má děti určitě i ví, kolik je toho schopný pro ně udělat, ale také, co obětovat. Já osobně jsem si teprve s příchodem mého syna, uvědomil, jak moc jsou rodiče, a hlavně mámy, ochotny udělat pro svoje děti všechno, co je jenom trošku možné. A to, že po nás občas děti chtějí i neuskutečnitelné věci, asi nemusím ani zmiňovat. A tak se mi postupně zformovalo ve fantazii vyobrazení sněhuláka v létě. No jen si představte, že za Vámi přijde v létě váš nejmenší a zaprosí ,,Mami, prosím, já chci sněhuláka,,! A co taková obětavá mamka v těch úmorných vedrech udělá?... Postaví ze sebe sněhuláka. A to, kolik toho takový sněhulák v létě vydrží a co ho to stojí, je už věc druhá. Přiložen certifikát k dílu.

Nejdelší strana: 100 cm

o autorovi: Pavel Sequens (1989), malíř, pocházející z Benešovska, se kresbě a malbě věnoval již od útlého věku, ale i přes studium grafiky na Střední odborné škole v Kolíně se na čas kreativní tvorbě vzdálil. Teprve od podzimu roku 2014 vznikaly jeho první olejomalby inspirované zejména polským zástupcem moderního surrealismu Zdzisławem Beksińskim. Od té doby se tomuto směru věnuje naplno, v průběhu času jej však rozvinul ve vlastní osobitý rukopis.
Jako formu komunikace využívá realisticky ztvárněné figury s výraznými surreálními motivy, které mu pomáhají k zachycení a předání myšlenky, atmosféry nebo pocitu. Největší inspirací je pro něj vnitřní svět za zavřenýma očima. Podobně jako ve snech, i v jeho obrazech často dochází l fragmentaci reality či splývání aktérů se svým okolím. Charakteristickým rysem je také záměrně nejednoznačný výklad motiv – ambicí autora je naopak vybízet diváka k rozvíjení vlastní imaginace. To je důvodem, proč mají postavy na jeho obrazech často zakryté oči – mohou totiž prozradit příliš mnoho a jejich zakrytím dává autor divákovi širší možnosti interpretace.
Propojení realistického zobrazení a jeho disrupcí, která někdy hraničí až s abstrakcí, vytváří v divákovi zvědavost. Obrazy tak působí jako hádanka, která vyzývá k rozluštění prostřednictvím malých indicií. Těmi mohou být například i latinské názvy obrazů. Řešení však hádanka nemá jen jedno, každý si v sobě může najít své vlastní.
Jak lze uchopit autorova díla, nám napovídají jeho slova: “Nic není tak negativní, jak se může zdát. Je jen na Vás, z jakého úhlu se díváte…”
text: Vojtěch Fiala, kurátor výstavy “Ztracená identita” 15.6.2022