Pozn.: Otec nejraději vyráběl hračky pro svého synka. Nebyly dokonalé, ale vyráběl je s láskou. V sedmi letech syn zemřel a on ztratil své jediné dítě. Hračkář je vyrábí stále dál a pokaždé, když jednu z nich dodělá, vzpomene si na moment štěstí a radost v očích, na úsměv, kdy ji dával svému synkovi. Na tu krátkou chvíli jej opět pocítí. Jeho hračky si nikdo nekupuje, ale starý hračkář je nepřestane vyrábět dál... Dokud se opět nesetká se svým synem. Vznik příběhu Tento příběh se mi zdál vloni v létě na dovolené. K ránu jsem se probudil s tímto příběhem v hlavě a chvíli jsem ležel a nechával ho v sobě doznít. Ihned poté jsem si nápad zakreslil do skicáku a po měsíci, kdy mi dále příběh a myšlenka obrazu zrály v hlavě, udělal pastelovou, barevnou studii, která se ještě odlišuje od finální podoby obrazu.

Nejdelší strana: 100 cm

Podívejte se autorovi pod ruce při oživení hračkáře VIDEO.

o autorovi: 1984
Česká Lípa
SUPŠS v Kamenickém Šenově, VOŠ v Novém Boru.

Proslavil se jako pastelista, ale v současné době tvoří převážně olejomalby. Svým malířským stylem, oblibou v naturalismu a šerosvitu se ve své tvorbě výrazně přibližuje a podobá stylu starých, zejména barokních mistrů. Dá se považovat za pokračovatele jejich díla. Často je sám sobě modelem. Má rád velké formáty, kde si může umělecky pohrát s každou drobností a dát jí důležitou, často i zásadní roli. Libuje si ve skrytých symbolech a mystických světelných nuancích.

Kdo ale osobně Michala Janovského pozná, brzy zjistí, že je to mistr černého humoru a parodie. V námětech se nebojí (a doslova ani neštítí) ničeho. Je schopen naprosto bravurně zpracovat i tak kontroverzní téma, jako jsou exkrementy. Janovský si libuje v provokaci a s úsměvem je schopen parodovat a zesměšnit veškeré lidské vlastnosti a manýry.

Má v oblibě příběhy, pohádky a balady, které mají jedno společné - strach. Má rád, když se člověk bojí. A to sám sebe, osoby, kterou na jeho obrazech pozná. Díky rukopisu starých Mistrů, který Michal obdivuje a našel se v něm, mohou jeho díla působit jaksi vznešeně, ale to není všechno. Janovský se svou tvorbou v první řadě baví. Je recesista, který dovede shodit i vcelku vážná témata a nejvíce si užívá, když někdo přisuzuje jeho obrazům něco, z čeho si v nich on, jako autor, právě dělá legraci. Miluje velké formáty a jelikož je absolutní detailista a perfekcionista, má potřebu si pohrát s každou maličkostí a vést diváka svých obrazů skoro “za ruku”, aby mu nic neuniklo a nepřehlédl něco velice podstatného, co je součástí nebo dokonce zásadním prvkem děje - byť se jedná o mouchu na shnilém jablku. Pohybuje se na hraně symbolismu až po morbidní romantismus. Rád se zabývá vztahem člověka k přírodě, životu a smrti. Díky stylu, v němž tvoří, se v podstatě pohybuje v čase. Aktuální témata ztvárněná Janovským mají totiž velice zajímavý přesah. Zároveň evokují tajemno a mystiku renesančních a barokních umělců, ale přitom děsí a mrazí současnými příběhy. Jako celek to působí dekadentně přitažlivě a je možné, že právě Michal Janovský se stane zdatným pokračovatelem velkých malířských jmen.

Text: PhDr. Renáta Mužíková, Ph.D.