Nejdelší strana: 120 cm

Olej na plátně, 100x100 cm. Signováno vlevo dole Janovský 2022. Rámováno. "Vizuálně jsem se chtěl přiblížit atmosféře starých hororů a pohádek, které se točily ve studiu, jako např. scéna z Císařova pekaře, kdy objevili Golema, nebo Hitchcockými Ptáky, kteří symbolizují osvícení (jestřáb), ochranu a naději (káně), mysl a vědění (havran), magii, jasnovidectví, ale také smrt (vrána). A tyto symboly jsem chtěl znázornit v postavě. Obraz je malovaný podle exponátů zapůjčených z muzea, kdy jsem si hrál s kompozicí a světlem k mé spokojenosti."

Tato velmi atraktivní malba představuje Michala Janovského v jeho typické autorské poloze. Janovský ve svém díle těží z rozvíjení odkazu starých mistrů, který se do jeho repertoáru promítá v podobě využití klasických malířských technik. K nim lze řadit podrobný, až naturalistický způsob malby anebo složité pečlivě skládané a významy prosycené kompozice, jak je to na předloženém plátně jasně patrné. K inspiraci v dílech severských manýristů lze vztahovat postavu starce se zahloubaným zvnitřnělým pohledem, kterého obklopují ptáci s roztaženými perutěmi, částečně také řeč vnitřních významů. Volbou námětu i jeho zpracováním tak prosvítá jakýsi hluboký mysticismus protknutý symboly a odkazy. Při důkladné analýze je však v díle možné zachytit také rysy ironie, která se pohybuje na pomezí estetické analogie a satiry. Podává to neklamný důkaz o tom, že autorův malířský přednes je součástí aktuálního života a situace, v níž je spojení s minulostí jedním z prostředků vyjádření. Komplikovaná bohatá kompozice a intenzivní výraz doslova připoutává pozornost diváka a svědčí o autorově nepopiratelném tvůrčím talentu.

o autorovi: 1984
Česká Lípa
SUPŠS v Kamenickém Šenově, VOŠ v Novém Boru.

Proslavil se jako pastelista, ale v současné době tvoří převážně olejomalby. Svým malířským stylem, oblibou v naturalismu a šerosvitu se ve své tvorbě výrazně přibližuje a podobá stylu starých, zejména barokních mistrů. Dá se považovat za pokračovatele jejich díla. Často je sám sobě modelem. Má rád velké formáty, kde si může umělecky pohrát s každou drobností a dát jí důležitou, často i zásadní roli. Libuje si ve skrytých symbolech a mystických světelných nuancích.

Kdo ale osobně Michala Janovského pozná, brzy zjistí, že je to mistr černého humoru a parodie. V námětech se nebojí (a doslova ani neštítí) ničeho. Je schopen naprosto bravurně zpracovat i tak kontroverzní téma, jako jsou exkrementy. Janovský si libuje v provokaci a s úsměvem je schopen parodovat a zesměšnit veškeré lidské vlastnosti a manýry.

Má v oblibě příběhy, pohádky a balady, které mají jedno společné - strach. Má rád, když se člověk bojí. A to sám sebe, osoby, kterou na jeho obrazech pozná. Díky rukopisu starých Mistrů, který Michal obdivuje a našel se v něm, mohou jeho díla působit jaksi vznešeně, ale to není všechno. Janovský se svou tvorbou v první řadě baví. Je recesista, který dovede shodit i vcelku vážná témata a nejvíce si užívá, když někdo přisuzuje jeho obrazům něco, z čeho si v nich on, jako autor, právě dělá legraci. Miluje velké formáty a jelikož je absolutní detailista a perfekcionista, má potřebu si pohrát s každou maličkostí a vést diváka svých obrazů skoro “za ruku”, aby mu nic neuniklo a nepřehlédl něco velice podstatného, co je součástí nebo dokonce zásadním prvkem děje - byť se jedná o mouchu na shnilém jablku. Pohybuje se na hraně symbolismu až po morbidní romantismus. Rád se zabývá vztahem člověka k přírodě, životu a smrti. Díky stylu, v němž tvoří, se v podstatě pohybuje v čase. Aktuální témata ztvárněná Janovským mají totiž velice zajímavý přesah. Zároveň evokují tajemno a mystiku renesančních a barokních umělců, ale přitom děsí a mrazí současnými příběhy. Jako celek to působí dekadentně přitažlivě a je možné, že právě Michal Janovský se stane zdatným pokračovatelem velkých malířských jmen.

Text: PhDr. Renáta Mužíková, Ph.D.