Kresba, 55x38 cm. Nesignováno. Rámováno, pod sklem. Papír poškozen.

Konzultováno a posouzeno PhDr. Michaelem Zachařem a prof. PhDr. Tomášem Vlčkem, Csc.
Tento obraz pochází z pozůstalosti akademického malíře Jiřího Karla Heřmana (1892-1969), jehož matka Božena Heřmanová (rozená Makovská) byla sestrou vyobrazené Maroldovy manželky Zdenky. Obraz se do rodinného vlastnictví Heřmanových dostal po předčasném sklonu Marolda (1898) i jeho ženy Zdenky (1903) proto, že Luděk Marold původně v Paříži navázal vztah s Boženou Makovskou a teprve později si vybral za ženu její mladší sestru Zdenku, což v rodině způsobilo řadu neblahých událostí. Z toho důvodu není obraz pravděpodobně ani signován….

Modelkou pro tuto Maroldovu kresbu se stala malířova choť, se kterou svého času pobýval v Paříži. Zachytil ji s vlasy vysoko vyčesanými v dobovém účesu, jak nenuceně vytáčí odhalené rameno směrem k divákovi. Ladnou šíji doplňuje na krku uvázaná stuha. Lyrický pohled umělcovy předčasně zemřelé manželky podtrhuje jemně vykreslená linie profilu. Dílo se vyznačuje pro Marolda naprosto typickou lehkostí a bezprostředností, kterou ještě posiluje střídmost v užití barev. Jedná se o skvělou ukázku umělcova talentu odpozorovat a zaznamenat prchavost okamžiku, který zhodnotil mimo jiné jako vyhledávaný autor ilustrací. Předkládaný portrét je dokladem jeho zaujetí pro křehkou ženskou eleganci a půvab, které na této kresbě patrně posílilo osobní pouto. Portrét lze bez nadsázky označit za mimořádné dílo jednoho z nejznámějších českých umělců 19. století, jehož hodnota je v mnoha ohledech nevyčíslitelná.