Vanitas VII rozvíjí téma pomíjivosti v působivém setkání lidských tváří, květů a plodů. Ve spodní části se proti sobě obracejí dvě skupiny profilů, jejichž postupné překrývání zachycuje proměny podoby od hladkých mladistvých rysů k hluboce zvrásněným tvářím. Nad nimi se ve volném prostoru rozvíjí sestava růží, kosatce, vinných hroznů a dalších přírodních motivů. Drobný motýl a temný, svinutý rostlinný útvar při pravém okraji doplňují napětí mezi rozkvětem a uvadáním.

Autor zde mistrně pracuje s jemnou linií a citlivě odstupňovaným stínováním. Tváře modeluje v tlumených hnědavých tónech, které nechávají vyniknout obrysům čel, nosů a rtů i drobným záhybům pokožky. Proti této soustředěné barevné střídmosti staví něžnou růžovou květů, svěží zelené a modrofialové akcenty hroznů. Zvláště přitažlivé je střídání precizně propracovaných detailů s lehce naznačenými obrysy, díky němuž jednotlivé motivy působí jako vzpomínky, které se vynořují a znovu mizí.

Velkorysé světlé plochy oddělují přírodní motivy od lidských podob a současně jim umožňují vést tichý obrazový dialog. Bohatství květů a ovoce získává v sousedství stárnoucích tváří hlubší, meditativní vyznění. Pro sběratele imaginativní figurace a děl s filozofickým přesahem představuje Vanitas VII přitažlivou příležitost obohatit sbírku o práci, která spojuje mimořádnou jemnost zpracování s tématem vybízejícím k opakovanému zamyšlení.