Sklo, výška 21 cm. 60.- 70. léta 20. století. 

Pozn.: Stav ilustruje přiložená fotodokumentace.

o autorovi: Muránské sklárny, nacházející se na ostrově Murano u Benátek, mají tradici sahající až do 13. století, kdy sem byli přesunuti skláři z Benátek kvůli požárnímu riziku. Od středověku až po Renesanci se proslavily luxusním sklem, jako jsou zrcadla a lustry. V 19. století zažívaly obnovu díky oživení starých technik, například millefiori.
Ve 20. století se muránské sklo přizpůsobilo moderním trendům a stalo se symbolem inovace a uměleckého designu. Po druhé světové válce, od 50. let, sklárny vzkvétaly díky spolupráci s talentovanými designéry. V tomto období se zaměřily na jedinečné tvary, experimentální techniky a odvážné barevné kombinace, čímž přilákaly mezinárodní pozornost. Mezi klíčové techniky patřilo vrstvení skla, použití murrin (barevných skleněných prvků) a vývoj těžkého, masivního skla známého jako „sommerso“.
Významní designéři od 50. let zahrnují Paola Veniniho, který modernizoval muránský styl minimalistickými liniemi a novými texturami, jako v sérii „Fazzoletto“ (kapesníkové vázy). Dino Martens, působící u firmy Aureliano Toso, proslul svými výstředními, asymetrickými díly s abstraktními vzory, například kolekcí „Oriente“. Od 60. let se prosadil Fulvio Bianconi, jehož organické tvary a hravé vázy pro Venini zůstávají ikonami. V 70. letech přispěl Carlo Scarpa elegantními, architektonicky inspirovanými kousky, často s jemnými detaily. Od 80. let se objevili designéři jako Lino Tagliapietra, mistr foukací techniky, jehož díla kombinují tradici s moderním uměním.