Nejdelší strana: 95 cm

Pozn.: Na rubu obrazu je etiketa vídeňské galerie Miethke, Dorotheergasse 11. Tahle galerie vznikla v roce 1868 a působila až do roku 1940.

Největší slávu zažila na přelomu 19-20.stoleti, kdy pod vedením kreativního ředitele a malíře Carla Molla, úspěšně vystavovala díla Vienna Secession, Wienner Werkstatte..německé a francouzké školy. 

Například : Gustav Klimt,Josef Hoffmann, Koloman Moser, Vincent van Gogh, Alfred Kubin, Paul Guagin, Honoré Daumiér. Pablo Picasso, Édouard Manet, Claude Monet, Egon Schiele a mnoho dalších.

Obraz byl kladně posouzen z videňského Dorothea.

Tento obraz Eduarda Charlemonta nás vtahuje do světa secesní elegance a tiché, kontemplativní krásy. Je to zátiší, které nevypráví příběh jediným pohledem, ale pozvolna – s každým detailem, s každou barvou, s každou strukturou.

Uprostřed kompozice stojí výrazná modrobílá váza s antickým dekorem, ze které vyrůstá divoké aranžmá sušených trav, palmových listů a květin – jakoby zachycené v okamžiku po odkvětu, kdy krása dozrává do melancholie. Barevná paleta se nese v teplých tónech zlata, mědi a hnědi, které zjemňuje chladný porcelán a temně zelená keramika. Celek působí jako tiché zastavení v čase – něco mezi luxusem a nostalgií.

Zvláštní pozornost poutá oranžový vějíř, bohatě zdobený pestrobarevnými květy, který jako by přinesl závan exotiky a ženské smyslnosti. Jeho přítomnost přináší do scény špetku pohybu, vzpomínku na tanec nebo slavnost, která už dozněla.

Charlemont zde mistrovsky pracuje se světlem a texturou. Jeho rukopis je precizní, zároveň však zůstává smyslový a poetický. Každý záhyb látky, každý odlesk na glazuře či každá stopa stárnoucí rostliny je promyšleně komponovaná – výsledkem je obraz, který není jen vizuálním potěšením, ale i intimní meditací o kráse, čase a pomíjivosti.