Olej na sololitu, 80x50 cm. Monogramováno vlevo dole D. S. Nerámováno.
Nejdelší strana: 80 cm
Obraz evokuje sakrální scénu ukřižování, ale v groteskně biomorfní a znepokojivě tělesné podobě. Centrální figura, připomínající torzo bez obličeje, je vystavěna z pánevní kosti – symbolu zrození, který se zde stává nástrojem oběti. Z vrcholu organické hmoty, připomínající hnízdo nebo spálený chrám, se tyčí jako idol z jiné civilizace, obklopený těžko identifikovatelnými objekty mezi plotem a ruinou. V popředí postávají tři postavy, stylizované jako hliněné nebo plastové figuríny v základních barvách – modrá, zelená a červená. Každá z nich ztělesňuje jiný postoj k oběti: fascinaci, vzpouru, zoufalství. Mezi nimi klečí kostlivá postava s kosou – alegorie smrti, která se sama ocitá v roli věřícího nebo soudce. Kompozice je mrazivá, ale světlo shůry – s holubicemi jako z levné reprodukce zjevení – dodává scéně ironický, možná až cynický nádech. Jde o vizi víry po smrti smyslu. O novou liturgii světa, kde kosti porodního kanálu nahradily kříž a umělá hmota nahradila tělo.
o autorovi: David Skuhravý je malíř, jehož dílo se pohybuje na pomezí existenciální grotesky, expresivní figurality a tělesné metafyziky.
Jeho malby evokují syrovou brutalitu Francise Bacona, anatomickou absurditu H.R. Gigera a znepokojivý teatrální svět Pauly Rego.
Skrze klaustrofobní kompozice a hybridní těla navazuje na tradici post-existencialistického výtvarného jazyka, kde se tělo stává manifestem úzkosti, touhy i ztráty identity.
Jeho figury – deformované, androgynní, často sevřené v geometrických prostorech připomínajících sprchové kouty nebo rituální cely – odkazují zároveň na Beckettovskou prázdnotu i současnou tělesnou performativitu.
Inspirace lze hledat i u Egona Schieleho, Jenny Saville nebo Oskara Kokoschky – v tom, jak pracují s tělem jako otevřeným, zranitelným a zároveň vzdorujícím symbolem.
Skrze malířskou virtuozitu, expresivní tvarosloví a důsledné narušování hranic mezi erotikou, násilím a rituálem autor vytváří dílo, které je radikálně současné – a přesto zakořeněné ve velké tradici uměleckého zápasu s lidským tělem a duší.