Dívka za záclonou přitahuje pozornost tichou přítomností postavy, která se vynořuje mezi růžovými závěsy. Její světlá tvář, lemovaná dlouhými, lehce zvlněnými vlasy, téměř splývá s šedavým prostorem v pozadí. Pouze tmavé oči vystupují z jemně naznačených rysů a stávají se bezprostředním ohniskem celého obrazu. Pravidelný rytmus záhybů po stranách vytváří intimní prostředí a soustřeďuje pohled k osamělé dívčí siluetě.

Autor zde bravurně pracuje s úsporností výrazu a citlivě odstupňovanou barevností. Tlumenou růžovou propojuje s perleťově šedými a bělavými tóny, jejichž nepatrné proměny dodávají ploše měkkost a vzdušnost. Svislé pásy světla a stínu modelují látku záclon, zatímco obrysy ramen a vlasů ponechává jemné, místy téměř rozpuštěné. Právě kontrast těchto sotva zachytitelných přechodů s několika rozhodnými tmavými doteky v očích propůjčuje postavě nezvyklou naléhavost. Z nečetných prostředků tak vzniká obraz s výraznou citovou hloubkou.

Kompozice ponechává prostor pro osobní prožitek: v dívčině pohledu lze nacházet ostýchavost, očekávání i zasnění. Záclony současně odhalují a chrání její přítomnost, čímž do prostého motivu vnášejí jemné napětí mezi blízkostí a odstupem. Dílo vybízí ke klidnému, opakovanému pozorování, při němž stále více vyniká soulad barev a křehkost ústřední postavy. Pro sběratele poetické figurální malby představuje přitažlivou příležitost získat obraz, jehož působivost spočívá v intimitě a síle nevyřčeného.