U brány otevírá působivý pohled do světa zámeckých zahrad, slavnostních oděvů a drobných společenských rituálů. Pod mohutnými korunami stromů se kolem bohatě zdobených nosítek shromažďují postavy v pestrých kostýmech; jezdec při levém okraji a pes v popředí dodávají výjevu bezprostřednost živého okamžiku. Otevřená brána přitom zve pohled dál, k prosvětlenému prostoru zahrady a vzdálené architektuře, která se jemně rozpouští ve světelném oparu.

Autor zde bravurně pracuje s barevnými akcenty: sytá červeň oděvů a zlatavé tóny nosítek vystupují z tlumených zelení, olivových odstínů a hlubokých hnědí. Uvolněné, místy drobně přerušované tahy rozehrávají povrch listoví i světlo na cestě, zatímco několik přesně položených doteků štětce vystihuje gesta a postoje jednotlivých postav. Zvláštní kouzlo má souhra slunečných záblesků a měkkého stínu, díky níž se i monumentální kamenné prvky stávají přirozenou součástí vzdušné, živé scény.

Kompozice citlivě spojuje velkorysost prostředí s komorním lidským dějem. Oblouk větví, svislice brány a šikmo vedená cesta vytvářejí promyšlený rámec pro skupinu v popředí, aniž by výjev ztrácel svou lehkost. Obraz přitahuje noblesní atmosférou i množstvím nenápadných detailů, které vybízejí k opakovanému prohlížení a nechávají diváka domýšlet příběh právě zachyceného setkání.