Nejdelší strana: 70 cm
Akryl na plátně, 60x70 cm. Signováno vpravo dole V. Benoni. Nerámováno.
Obraz Vesnice představuje současnou stylizovanou krajinu, ve které autorka redukuje venkovské motivy na jednoduché tvary, jemnou geometrii a harmonickou barevnost. Domy, stromy i architektonické prvky nejsou zachyceny realisticky, ale jako poetické symboly vytvářející klidnou a nadčasovou krajinu.
Dominantní roli zde hraje svěží zelená barevnost evokující jarní přírodu, kterou doplňují teplé odstíny okrové, bílé a cihlově červené. Kompozice je vystavěna z vrstev barevných ploch, do nichž jsou zasazeny jednoduché siluety domů, stromů a věže. Právě kontrast mezi geometrickou architekturou a volněji pojatou malbou krajiny dodává dílu osobitý charakter.
Autorka využívá vrstvení barev, transparentní lazury i jemné strukturální efekty, které obrazu propůjčují hloubku a živost. Styl balancuje mezi krajinomalbou, lyrickou abstrakcí a dekorativní stylizací. Celek působí lehce, optimisticky a nabízí divákovi prostor pro vlastní interpretaci i vzpomínky na poklidný venkovský život.
Dílo zaujme milovníky současné české malby i sběratele moderně pojatých krajin. Díky svěží barevnosti, harmonické kompozici a dekorativnímu charakteru se obraz stane příjemným solitérem jak v moderním, tak i tradičně zařízeném interiéru.
*14.7.1965
Od raného dětství směřovala k umění, kterému se začala věnovat již v pěti letech. Klasické vzdělání získala v ruské realistické škole, jejíž důraz na precizní kresbu zásadně formoval její tvorbu. Podle autorky je skutečná tvůrčí svoboda založena na hluboké znalosti zákonitostí kresby – teprve jejich zvládnutí umožňuje umělci podřídit formu vlastní vizi. V počátcích se věnovala převážně portrétu, krajinomalbě a figurálním kompozicím, které považuje za nejnáročnější a zároveň nejvýmluvnější disciplínu výtvarného umění. Architektura ji dlouho míjela, změna však nastala během pobytu v Praze. Gotické stavby ji svou harmonií a rytmem natolik zaujaly, že se jim začala intenzivně věnovat. Ačkoli pracovala v akvarelu, oleji i kresbě, brzy dospěla k přesvědčení, že architektonická přesnost nejlépe vynikne v grafických technikách. Následovalo několik let tvorby v leptu, suché jehle a rytině. Ačkoliv byla grafika důležitou etapou její tvorby, sama sebe vnímá především jako malířku. V posledních letech proto rozvíjí osobitý přístup k zobrazení architektonických celků v barvě. Kombinuje detailní, jemnou kresbu s transparentními akrylovými laky, které umožňují výraznou, avšak subtilní práci se světlem a barevnými vrstvami. Kromě výtvarné tvorby se věnuje také psaní knih o teorii umění.
