Od raného dětství směřovala k umění, kterému se začala věnovat již v pěti letech. Klasické vzdělání získala v ruské realistické škole, jejíž důraz na precizní kresbu zásadně formoval její tvorbu. Podle autorky je skutečná tvůrčí svoboda založena na hluboké znalosti zákonitostí kresby – teprve jejich zvládnutí umožňuje umělci podřídit formu vlastní vizi. V počátcích se věnovala převážně portrétu, krajinomalbě a figurálním kompozicím, které považuje za nejnáročnější a zároveň nejvýmluvnější disciplínu výtvarného umění. Architektura ji dlouho míjela, změna však nastala během pobytu v Praze. Gotické stavby ji svou harmonií a rytmem natolik zaujaly, že se jim začala intenzivně věnovat. Ačkoli pracovala v akvarelu, oleji i kresbě, brzy dospěla k přesvědčení, že architektonická přesnost nejlépe vynikne v grafických technikách. Následovalo několik let tvorby v leptu, suché jehle a rytině.
Ačkoliv byla grafika důležitou etapou její tvorby, sama sebe vnímá především jako malířku. V posledních letech proto rozvíjí osobitý přístup k zobrazení architektonických celků v barvě. Kombinuje detailní, jemnou kresbu s transparentními akrylovými laky, které umožňují výraznou, avšak subtilní práci se světlem a barevnými vrstvami.
Kromě výtvarné tvorby se věnuje také psaní knih o teorii umění. *14.7.1965