Pozn.: Přiložena zpráva o provedeném nedestruktivním restaurátorském průzkumu akademického malíře a restaurátora Martina Martana.

Nejdelší strana: 90 cm

Tvář ženy, jemná a klidná, vystupuje z kosmické hlubiny jako zjevení. Dívá se skrz nás – do dálky, do ticha vesmíru, ale možná i dovnitř, k nám samotným. Její pohled je klidný, soustředěný… jako by nesla vědění celých galaxií.

Prostor kolem ní je geometrický a přesný – jako by světlo, čas i hmota dostaly pevný rámec. A přesto je vše ponořeno do snové modři, která připomíná noc, nekonečno i melancholii.

Záhadný tvar v dolní části plátna evokuje ciferník. Je to čas, který se zastavil? Nebo právě začal běžet?

Na pozadí se žlutý srpek měsíce zaleskne jako podpis snu. Tento portrét není jen tváří – je oknem. Do vesmíru. Do osamělosti. Do krásy.