Okno otevřené do světla, větve prorůstající obrazovým prostorem a předměty, které se pozvolna mění v barevné vzpomínky. Once Upon a Time rozehrává snovou scénu, v níž se prolíná interiér s krajinou. Tmavé příčky velkého okna v pravé části poskytují kompozici pevnou oporu, zatímco nalevo se rozvíjí volnější svět stromů, průsvitných ploch a měkkých obrysů. Zaoblená nádoba v popředí a drobný motiv připomínající ptačí budku vpravo nabízejí důvěrně známé záchytné body uprostřed proměnlivého výjevu.

Kočí nechává barvu určovat hloubku i atmosféru jednotlivých míst. Bledě modré a tyrkysové tóny okna prosvětlují okolní růžové, okrové a zelenavé vrstvy; sytá červeň při dolním středu dodává celku žár a výrazné těžiště. Jemné stékance, průsvitné nánosy a přerušované tahy vytvářejí dojem povrchů, které se současně objevují i vytrácejí. Ostré černé linie větví a okenního rámu tuto měkkost rytmicky člení. Pozoruhodné je, jak malba zachovává vzdušnost i tam, kde se několik motivů překrývá.

Název evokující začátek vyprávění dobře vystihuje otevřenost obrazu: příběh je přítomný v náznacích a jeho spojnice si divák nachází sám. Pohled může putovat od světlého popředí k oknu a znovu se vracet k barevným stopám, které připomínají útržky vybaveného okamžiku. Právě tato souhra konkrétních motivů a volné malířské představivosti činí z díla podnětného společníka pro každodenní život. Osloví zejména sběratele, kteří v obraze hledají osobní prostor pro objevování a citlivě vystavěnou barevnou atmosféru.