O žních zachycuje venkovskou práci v kompozici, jejíž půvab spočívá v přirozeném spojení lidských postav a rytmu krajiny. Dva ženci s kosami vystupují z hustého obilí, zatímco zleva přichází dívka se džbánem. Její klidná, vzpřímená postava vytváří jemný protipól soustředěnému pohybu mužů. Za touto komorní scénou se otevírá zvlněný horizont s řadou stromů, který dodává výjevu prostor a poklidné zázemí.

Autor zde bravurně pracuje s výrazovou úsporností kresby. Pevné obrysy postav střídá s lehkými, svižnými tahy v obilí; dlouhé oblouky kos propojuje s ohýbajícími se stébly a záhyby oděvů. Několika přesnými liniemi dokáže vystihnout váhu předkloněného těla, sevření rukou i soustředění na práci. Zvláště působivé je střídání hustěji prokreslených míst s volnými plochami, díky němuž zůstává scéna přehledná a současně plná pohybu.

Obloukové zakončení dává celku sevřený, dekorativní charakter a přirozeně soustřeďuje pozornost k trojici postav. Drobné rostliny v popředí, strniště i vzdálené stromy přitom rozvíjejí příběh krajiny, aniž by oslabovaly hlavní motiv. Dílo oslovuje lidskostí zachyceného okamžiku: každodenní námaha se zde setkává s tichým gestem péče, které do žňové scény vnáší blízkost a nenucenou poezii.