Stop War propojuje obraz zničené architektury s monumentální lidskou tváří, která se vynořuje z jejích trosek. Obnažená podlaží, přerušené zdi a spleti vyčnívajících drátů vytvářejí zneklidňující prostředí, do něhož vstupují pronikavé oči, otevřená ústa a mohutné prsty. Hranice mezi tělem a stavbou se rozpouští: popraskané povrchy připomínají vrásčitou kůži a temné dutiny budovy navazují na stíny v obličeji. Modrý nápis „STOP WAR“ dává této působivé obrazové vizi jednoznačný protiválečný hlas.

Klidná, světle modrá obloha dává o to ostřeji vyniknout roztříštěným hranám zdiva a spletité kresbě obnažených konstrukcí. Ostrými liniemi zachycuje autor změť konstrukcí, zatímco jemnějším stínováním modeluje oči, nos a záhyby kůže. Tlumenou škálu šedí a černí oživují cihlově červené, tyrkysové a žluté akcenty i četné graffiti, které na zbytcích stěn uchovávají stopy lidské přítomnosti. Zvláště naléhavý je pohled očí obrácených k divákovi; v husté síti stavebních fragmentů se stávají pevným bodem celé kompozice.

Dílo proměňuje městskou ruinu v obraz lidské zranitelnosti. Propojení tváře a rozpadlé stavby vybízí k úvaze o tom, jak těsně jsou lidské osudy spjaty s místy, která obýváme. Každý další pohled odhaluje nové vztahy mezi anatomickými detaily, sutí a kresbami na zdech, aniž by oslabil bezprostřednost hlavního sdělení. Pro sběratele současné figurace a umění s výrazným společenským přesahem představuje tato práce příležitost získat vizuálně strhující dílo, které dokáže prostoru dodat silný charakter a otevřít podstatný rozhovor.