autentické umělecké grafické dobové provedení na malířské lepence, signováno v desce vpravo dole JožaUprka 94, rozměr 60 x 97cm, rámováno v původním autorském vídeňském uměleckém galerijním rámu se zlatavou patinací. Dílo původně pochází z majetku malíře JanoKellera, jež, se s Uprkou přátelil a obdržel dílo od mistra ke svým narozeninám. Motiv je publikován v monografii Štěpán, jež– Joža Uprka viz zobrazení XIV a dále viz. tabulí č. 20. Kniha je součástí nabídky díla! Grafický list má původní patinu a jedná se o vzácnou ukázku grafické tvorby Uprkovi, jež kromě drobných leptů vytvořil i suché jehly a několik litografií v plakátovém provedení. Největší sbírka grafických prací Uprkových je soustředěna v Památkovém písemnictví v Praze. Sběratelé dnes jen obtížně získávají grafické práce stématikou Uprkovou, neboť zdroje, jíž jsou zcela rozebrány! Mimořádná sběratelská příležitost!
Stav: Stav ilustruje přiložená fotodokumentace.
Josef „Joža“ Uprka, (26. října 1861 Kněždub – 12. ledna 1940 Hroznová Lhota) byl moravský malíř a grafik.
Představitelplenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru Moravského Slovácka, silné pouto s rodným krajem ovlivnilo prakticky celou jeho tvorbu.
Od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, František Ondrúšek, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold.
Po tříletém pobytu v Mnichově se vrátil do Prahy, aby formálně uzavřel svá malířská studia na zreformované pražské akademii ve třídě Maxmiliána Pirnera. Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Pobyt v Paříži Uprkovi výrazně prosvětlil paletu a výrazovým prostředkem se mu stala barevná skvrna. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu. Období mezi lety 1895–1902 bývá označováno za vrcholné v Uprkově tvorbě.
