Stav: Rám mírně poškozen. Stav ilustruje přiložená fotodokumentace.

Nejdelší strana: 51 cm

Obraz Okno ateliéru nabízí abstrahovaný pohled do uměleckého prostoru, kde se realita mísí s fantazií a tvůrčím procesem. Kompozice je vystavěna kolem kontrastu světla a stínu, čímž vytváří atmosféru tichého soustředění.

V levé části obrazu se tyčí vertikální objekt s červenými a bílými tóny, který evokuje malířský stojan, a plátno. Jejich tvar však zůstává nejednoznačný, což dává prostor volné interpretaci. Na pravé straně se nachází stylizovaná rostlina v květináči a štětce trčící z nádoby, naznačující přítomnost uměleckého prostředí.

V popředí se objevuje abstraktní tvar připomínající křeslo nebo subtilní zlatou linkou naznačení židle, která jako by se v prostoru vznášela. Tento prvek dodává obrazu snový charakter a podtrhuje jeho jemně surrealistický nádech.

Pivovarská pracuje s redukovanou barevností – temné pozadí kontrastuje se světlými plochami v odstínech žluté, červené a bílé. Jemné přechody mezi barvami spolu s pastózními tahy štětce dodávají malbě hloubku a výraz. Světlo se zdá být rozptýlené, jako by pronikalo do ateliéru skrze nepravidelné odrazy, což podtrhuje intimní a snovou atmosféru díla.

Okno ateliéru není realistickou studií, ale spíše vizuálním zamyšlením nad prostorem, kde vzniká umění. Kombinuje konkrétní prvky s abstraktními tvary a umožňuje divákovi nahlédnout do imaginárního ateliéru, kde se mísí tvůrčí energie, ticho i introspektivní nálada.

o autorovi: Jana Pivovarská se narodila 23. února 1942 v Hradci nad Moravicí, zemřela předčasně 29. dubna 1999 tamtéž. Absolvovala Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor matematika-výtvarná výchova v roce 1964. Když však u ní láska k malbě natrvalo zvítězila, dala v roce 1977 učitelskému povolání vale a působila pak již jen jako umělkyně ve svobodném povolání. Nebyla avantgardní dobyvatelkou neznámých končin v umění. Její citlivý naturel tendoval spíše k lyrickým polohám a tvarové srozumitelnosti. Jakkoli něžná byla její paleta, v níž významné postavení zaujímala bílá barva, byla vyznavačkou osvobozené barevnosti a neokázalé formy. K přirozeným součástem její výtvarné výbavy patřil, jak to ostatně znala i ze světa hudby, kontrapunkt. Opírala se také o výraznou a nevšední kresebnou zkratku. Vedle krajinářských motivů věnovala významnou pozornost i figuře a portrétu a organicky také motivům hudebním. Všemi zmiňovanými vlastnostmi její výtvarné práce si malířka získala poměrně široký okruh obdivovatelů.