Pražské střechy otevírají velkorysý pohled na město, jehož půvab vyrůstá z prolínání červených střech, světlých průčelí a štíhlých věží. Praha se zde rozvíjí v několika prostorových plánech, od blízkých domů až po vzdálené návrší zahalené do modrošedého oparu. Měkké světlo sjednocuje rozmanitou architekturu a propůjčuje panoramatu klidnou, lehce zasněnou atmosféru.

V popředí se střechy skládají do živého rytmu šikmých ploch, přerušovaného komíny, vikýři a zdobnými štíty. Úzký průhled mezi domy vede pohled do hloubky města, kde se objevuje pás řeky a další vrstvy zástavby. Temné dvojvěží v pravé části a měděnkově zelená kupole při okraji vystupují jako výrazné orientační body, zatímco vzdálenější stavby pozvolna splývají s obzorem.

Barevnost stojí na přitažlivém souznění cihlové červeně, teplých okrů a krémových tónů s chladnou modří a fialově šedými stíny. Volné, místy průsvitné tahy ponechávají architektuře lehkost a umožňují vnímat město současně jako konkrétní místo i jako bohatou malířskou skladbu. Obraz nabízí pohled na Prahu, který si uchovává velkolepost panoramatu i důvěrnost jednotlivých zákoutí.