Nejdelší strana: 70 cm

Obraz zobrazuje těhotnou matku v kosmickém prostoru, sedící na houpacím koni, kojící dvě děti. Její tělo je unavené, deformované, ale zůstává zdrojem života – absurdně i hrdinsky – na pustém měsíčním povrchu. Nad ní visí Země jako balónek, ztracená iluze domova.

V kontrastu stojí postava kosmonauta kosiciho obilí , které tu působí jako muzeální exponáty. Uzavřený ve skafandru, neschopný doteku, ztělesňuje odcizení moderního člověka od přírody a smyslu.

Obraz je surreální vizí mateřství, přežívání a absurdity v době, kdy jsme možná překročili hranici návratu.

o autorovi: 1982
Malíř, jehož dílo se pohybuje na pomezí existenciální grotesky, expresivní figurality a tělesné metafyziky.
Jeho malby evokují syrovou brutalitu Francise Bacona, anatomickou absurditu H.R. Gigera a znepokojivý teatrální svět Pauly Rego.
Skrze klaustrofobní kompozice a hybridní těla navazuje na tradici post-existencialistického výtvarného jazyka, kde se tělo stává manifestem úzkosti, touhy i ztráty identity.

Jeho figury – deformované, androgynní, často sevřené v geometrických prostorech připomínajících sprchové kouty nebo rituální cely – odkazují zároveň na Beckettovskou prázdnotu i současnou tělesnou performativitu.
Inspirace lze hledat i u Egona Schieleho, Jenny Saville nebo Oskara Kokoschky – v tom, jak pracují s tělem jako otevřeným, zranitelným a zároveň vzdorujícím symbolem.

Skrze malířskou virtuozitu, expresivní tvarosloví a důsledné narušování hranic mezi erotikou, násilím a rituálem autor vytváří dílo, které je radikálně současné – a přesto zakořeněné ve velké tradici uměleckého zápasu s lidským tělem a duší.