1982
Malíř, jehož dílo se pohybuje na pomezí existenciální grotesky, expresivní figurality a tělesné metafyziky. Studoval na ČVUT Praha, do výtvarného umění jej zasvětil dědeček, čelákovický malíř.
Jeho malby evokují syrovou brutalitu Francise Bacona, anatomickou absurditu H.R. Gigera a znepokojivý teatrální svět Pauly Rego.
Skrze klaustrofobní kompozice a hybridní těla navazuje na tradici post-existencialistického výtvarného jazyka, kde se tělo stává manifestem úzkosti, touhy i ztráty identity.

Jeho figury – deformované, androgynní, často sevřené v geometrických prostorech připomínajících sprchové kouty nebo rituální cely – odkazují zároveň na Beckettovskou prázdnotu i současnou tělesnou performativitu.
Inspirace lze hledat i u Egona Schieleho, Jenny Saville nebo Oskara Kokoschky – v tom, jak pracují s tělem jako otevřeným, zranitelným a zároveň vzdorujícím symbolem.

Skrze malířskou virtuozitu, expresivní tvarosloví a důsledné narušování hranic mezi erotikou, násilím a rituálem autor vytváří dílo, které je radikálně současné – a přesto zakořeněné ve velké tradici uměleckého zápasu s lidským tělem a duší.