Nejdelší strana: 120 cm

Redukovaná silueta městského panoramatu v kontrastu s jemně strukturovaným pozadím vytváří působivou vizuální metaforu současné civilizace – odcizení, rytmu, hranic a přítomnosti lidského zásahu. Daniel Hanzlík, známý svým mezioborovým přístupem na pomezí malby, instalace a nových médií, zde pracuje s minimem výrazových prostředků, které o to silněji rezonují.

Pravidelný rastr horizontálních pruhů, narušený stékajícími kapkami barvy, vytváří napětí mezi přísným řádem a náhodou, mezi technologií a emocionalitou. Vizuální jazyk připomíná industriální krajinu ve fázi zániku či přerodu, což je často přítomný motiv Hanzlíkovy tvorby.