Stav: Bez poškození Stav ilustruje přiložená fotodokumentace.

Nejdelší strana: 85 cm

Tento obraz Barbory Dohnalové je ukázkou autorčiny kultivované a výrazově vyspělé tvorby. Výjev zachycuje louku se zvířaty, která se otáčejí směrem k divákovi, a zpřítomňují tak jeho úlohu pozorovatele v kontaktu se scénou. Na malbě se jednoznačně projevuje malířčin skvělý přístup k pojednání kompozice a výstavbě prostoru obrazu, který se zde odvíjí do hloubky pomocí odstupněných barevných odstínů a rozmlžení obrysů. Volba palety vytváří pocit poetické melancholie, která diváka staví na hranici mezi snem a skutečností. Toto pojetí se snoubí s precizním zpracováním malby akrylem a ryze osobitými malířskými prvky. Z obrazu vyzařuje atmosféra spočinutí, intimity a pozorovatelské poezie v krásném malířském podání.

o autorovi: Jako absolventka akademie výtvarných umění v Praze, kde vystudovala obor malba u profesora Michaela Rittsteina, se umělkyně prezentuje nejen malbou, ale i grafikou a ilustrací. Její díla jsou velmi vkusné spojení propracované techniky realistické malby akrylem na plátně a vyjádřením atmosféry snů a fantazií.

běžně neočekáváme, že by mladý umělec v malbě sledoval jistou geometrii a použití zákonů optiky, či sledování pohybových vektorů. Není patrné, zdali je to tendence odpozorovaná od starých mistrů a nebo tyto důležité matematické procesy na plátno prosakují z Barbořina podvědomí. Jelikož se umělkyně velmi ráda pouští do architektonických prvků, cítíme, že jistá kalkulace kompozice a křivek na plátně probíhá, ale není nuceně strojená a utahaná. Jakoby to vše, co se na plátně odehrává v řádu, byla vlastně šťastná náhoda. Některé její malby vyjadřují klid skrze použití centrální kompozice a perspektivy, která nás unáší k horizontu a nedovolí očím uhnout z objektu, jemuž věnuje maximální péči v detailech i v usazení do prostoru. Vše je smyslně sladěno v tónech, které jsou lomené jen do precizního bodu, kde barevnost nekřičí a odstín není špína.

v interiérech nám Barbora přináší nádech atmosféry tak, abychom byli schopni cítit to, co cítila ona v momentu inspirace. Jsou to tyto zcela běžné chvilky, kdy člověk shledává, že se zřejmě, stejně jako sama stvořitelka, zasekl v zákoutí něhy světla padajícího na prázdné křeslo a nechce své oči odtrhnout, neboť je mu v ten moment dobře. Není to náhoda, že její obrazy následují jistou ilustrativní atmosféru, umělkyně se nechává inspirovat četbou a ráda svými obrazy dokumentuje dojem z absorbování příběhu v knize. Její díla jsou náhledem do duše snílka, meditátora v maximální absorpci příběhu. V obrazech, které se nyní rodí, se objevuje sama jako součinitel a vykonavatel osudu. Její tvorba je jakousi autobiografií její fantazie, kde jsou jak její sny, tak i náš pohled uvězněny na moment, či na vždy.

(autorka textu Rosana de Monfort)