Mramor, výška: 95 cm.

V řecké mytologii je Hébé bohyní věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů. Je dcerou nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry. Na Olympu má významnou funkci: nalévá bohům nektar, nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína, a podává ambrosii, jídlo bohů, které dává mládí, krásu i nesmrtelnost a působí jako balzám.

Canova zachytil bohyni v okamžiku, kdy lehkým a vznášejícím se krokem sestupuje z oblaků dolů k bohům a nalévá jim nápoj. Canova vytvořil v průběhu let hned několik variant této sochy. První verze je doložena roku 1796 a byla vytvořena pro benátského hraběte Giuseppe Giacoma Albrizziho. Později ji získal pruský král Bedřich Vilém II., a dnes je vystavena v Národní galerii v Berlíně. Druhá verze z let 1800-1805 vznikla na objednávku manželky Napoleona – Josefíny. Nyní je v petrohradské Ermitáži. U pozdější verze z let 1814 a 1817 Canova pozměnil kompozici a na místo nestabilního oblaku pod nohama použil jako oporu antický kmen stromu a to kvůli dřívější kritice stability. Vyvolat stav beztíže z kararského mramoru bylo revolučním krokem.  

Canova se narodil na úpatí Alp v benátském kraji. Již od dětství se v péči svého dědečka věnoval kamenosochařství. Pro Faliera vytvořil první monumentální díla, jako např. Orfeus a Eurydika z roku 1776. Také další práce objednávali benátští patricijové. Vyznamenán několika cenami Akademie roku 1779 Canova získal studijní stipendium ve výši 300 dukátů a 28. prosince1780 odejel do Říma, kde byl hostem benátského vyslance Zulianiho. Tam studoval římské antické sochařství a vytvořil díla s převážně antickými a mytologickými náměty, jako Psyché a kupido, Daidalos a Ikaros, Minotaurus, či Théseus zabíjející kentaura (od 1804). Po obsazení Říma francouzskou armádou v roce 1798, se vrátil do Benátska. Od roku 1802 byl vrchním kustodem uměleckých sbírek Papežského církevního státu a roku 1815 z titulu své funkce organizoval návrat uloupených uměleckých pokladů zpět. Jeho zákazníky a patrony se v tomto mezidobí stali příslušníci rodiny Bonaparte. Později byl Canovovým významným klientem a ochráncem papež Kliment XIV., pro něhož vytvořil figurální náhrobek a VI. vévoda z Bedfordu. Nahota je v dílech Canovy, umělce výrazně ovlivněného řeckou plastikou, naprosto běžná. Když však jeho modelem byla Pauline Bonaparte, mladší sestra Napoleona, tehdy již císaře Napoleona I., zcela neoděná, vyvolala tato událost společenský skandál. Na zámku Kynžvart, sídlu Klementa Metternicha, nalezneme slavné autorovo sousoší Amor a Psýché. 

Stav: Stav ilustruje přiložená fotodokumentace.